Kontakt | Přidat do oblíbených | Mapa stránek
 
 

Královéhradecká asociace
nevládních neziskových organizací

 
 
Naši partneři
logo Magistrátu města Hradec Králové

logo Univerzity Hradec Králové

logo ERA - Poštovní spořitelna

logo Veolia Voda Česká republika, a.s.

Partnerství a komunitní rozvoj

Partnerství

Partnerství je vztah mezi dvěma nebo více subjekty, a to jak soukromými, tak veřejnými, který spočívá ve spolupráci těchto subjektů při přípravě a následně realizaci projektu či plánu. Obsahem spolupráce partnerů je společná tvorba, koordinace, organizace, řízení, monitorování a vyhodnocování plánu či projektu. Partnerství je založeno na sdílené odpovědnosti a na demokratických principech rozhodování při tvorbě a řízení projektu. Podíl partnerů na společném plánu či projektu nemusí být stejný. Účast partnerů musí být opodstatněná a nezastupitelná. Jejich přínos pro tvorbu či realizaci projektu musí spočívat v zajištění aktivit, bez jejichž realizace by nebylo dosaženo cílů a zároveň je nemůže zajistit sám vlastními zdroji a silami jediný subjekt.

Ze studie Sociologického ústavu AV s názvem Participace a Partnerství v místní veřejné správě vyplývá, že se při analýze pojmu partnerství charakterizují tři tematické oblasti:

  • participace, účast (jako synonymum),
  • spolupráce, partnerství, PPP (Public Private Partnership),
  • sociální kapitál, sociální koheze, sociální soudržnost (jako synonymum), důvěra,

Pojem partnerství je ve studiích týkajících se veřejné správy a vládnutí podstatně méně frekventovaný než participace, jeho vymezení je ale spíše obtížnější. Lze se setkat se dvěma hlavními přístupy k jeho definování. První přístup vychází z pojetí politické participace jako škály s různou intenzitou skutečného vlivu na správu veřejných záležitostí [Arnstein 1969]. Partnerství se definuje jako nejvyšší, nebo jeden z nejvyšších stupňů participace, situace, kdy se participující občané stávají rovnoprávnými partnery správních a samosprávných orgánů při přípravě a implementaci veřejných politik. Na tomto stupni participace dochází ke "skutečné redistribuci moci v procesu vyjednávání mezi občany a držiteli moci" [Arnstein 1969].

Druhý přístup chápe partnerství jako vytváření víceméně formalizovaných orgánů podílejících se na veřejné správě, které jsou složené ze zástupců různých sektorů. De Rynck [2003: 77] tak do koncepce partnerství zahrnuje "škálu procesů a fenoménů probíhajících mezi organizacemi, od jednoduchých a ad hoc konzultací, přes tradiční neokorporační spolupráci, až po dlouhodobou a stabilní výměnu meziorganizačních zdrojů v osvědčené a strukturované organizaci". Partnerské orgány tak rozšiřují okruh přímých aktérů veřejné správy o zástupce, kteří nemají volební mandát, ale významně se podílejí na oblastech, kterých se veřejná politika týká. Ve vzniklých partnerských orgánech jsou obvykle zastoupeni i zástupci občanského sektoru. K typickým partnerským orgánům na lokální úrovni patří Místní akční skupiny (MAS) složené ze zástupců veřejné správy, podnikatelských subjektů a občanského sektoru.

Specifickým pojetím partnerství je instituce Public Private Partnership (PPP). Jednoduchý překlad pojmu jako partnerství veřejného a soukromého sektoru je v tomto případě poněkud zavádějící, protože principy PPP se týkají zásadně spolupráce na ekonomické rovině. Veřejná správa využívá soukromý kapitál pro zajištění služeb, za něž nese odpovědnost, a to takovým způsobem, který držiteli kapitálu přináší finanční zisk. Zapojení soukromého kapitálu do poskytování veřejných služeb je výhodné v okamžiku, kdy okamžité náklady na poskytnutí služby přesahují finanční možnosti veřejné správy. Jak ale ukazuje Potluka [2005], díky přesunu služby z monopolního veřejného sektoru do konkurenčního prostředí lze výrazně snížit náklady na poskytování služby. I v procesu PPP tedy určitým způsobem dochází k rozšíření okruhu aktérů veřejné správy, ne však na úrovni přípravy politik a rozhodování, spíše na rovině jejich implementace.

Partnerství obcí
Evropská charta místní samosprávy, kterou ČR podepsala v r. 1998 a následujícího roku ratifikovala, a která se tak stala součástí našeho právního řádu, deklaruje v čl. 10 právo místních společenství spolupracovat při výkonu svých pravomocí a sdružovat se k plnění společných zájmů s jinými místními společenstvími. Stát se zavazuje, že uzná právo místních společenství spolupracovat se svými protějšky v jiných státech a být členy mezinárodních sdružení místních společenství. Toto právo obcí je promítnuto a konkretizováno v našem zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) v hlavě II, dílu 3 Spolupráce mezi obcemi (§. 46-54), a dílu 4 Spolupráce s obcemi jiných států (§. 55).
Zákon stanoví, že obce mohou při výkonu své samostatné působnosti vzájemně spolupracovat. Způsoby této spolupráce nepředepisuje, uvádí však následující tři formy, jimiž se spolupráce může zejména uskutečňovat:
a) spolupráce na základě smlouvy, kterou obce mezi sebou uzavřou ke splnění konkrétního úkolu,
b) spolupráce na základě smlouvy o vytvoření dobrovolného svazku obcí,
c) spolupráce vznikající založením právnické osoby dvěma nebo více obcemi podle Obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.).
Ve všech třech případech je spolupráce zcela v pravomoci obcí a musí být schválena jejich zastupitelstvy.

Partnerství škol a školských zařízení
Při hledání právní definice partnerství jsme kromě zákona o obcích nalezli teprve v roce 2009 přijatou právní úpravu partnerství ve školském zákoně . Tato právní úprava reaguje na regulaci partnerství pro účely čerpání dotací z prostředků Evropské unie.
Právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení, která hodlá uskutečňovat projekt financovaný z prostředků Evropské unie, jehož předmětem je podpora kvality, rozvoje nebo dostupnosti vzdělávání a školských služeb podle tohoto zákona, může uzavírat s ostatními právnickými osobami vykonávajícími činnost školy nebo školského zařízení a dalšími osobami oprávněnými k výkonu činnosti související s předmětem projektu smlouvy o partnerství.
Přestože se jedná o velmi účelovou právní úpravu, důležité je vymezení odpovědnosti partnerů za výsledek projektu, jakož povinnost partnerů definovat v partnerské smlouvě obsah a rozsah činností a výši finančních prostředky, kterými se bude partner na projektu podílet.

Partnerství dalších subjektů
Při hledání právních norem, které regulují fungování partnerství v českém právním řádu, nelze opomenout zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, který ukládá krajům povinnost vytvářet střednědobé plány rozvoje sociálních služeb ve spolupráci s obcemi na území kraje, se zástupci poskytovatelů sociálních služeb a se zástupci osob, kterým jsou poskytovány sociální služby, a informovat obce na území kraje o výsledcích zjištěných v procesu plánování .
Bez nadsázky lze říci, že výše uvedená definice je příkladnou definicí partnerství. Bohužel tím regulace vztahů partnerů končí. Naplňování partnerství, jakož i definování vzájemných vztahů mezi partnery je ponechána bez regulace. Rizikem této právní úpravy je skutečnost, že odpovědnost za výsledek nese pouze jeden ze subjektů (kraj) a tím je princip partnerství výrazně potlačen.

Zájmová sdružení právnických osob
Jakékoliv právnické osoby mohou vytvářet k ochraně svých zájmů zájmová sdružení právnických osob . Jedná se odlišnou právní formu od svazků obcí zřízených podle zákona o obcích a to i přesto, že členy takového sdružení jsou pouze obce. Vzhledem k tomu, že zájmové sdružení je právnickou osobou, nenaplňuje tato forma definici partnerství uvedenou v kap. 2.
Občanský zákoník však umožňuje formovat partnerství jinak, a to tzv. smlouvou o partnerství . Ta umožňuje jak fyzickým, tak právnickým osobám, aby se sdružili za účelem společného dosažení dohodnutého účelu. Takto vzniklé sdružení není subjektem práva. § 830 stanoví, že každý z účastníků sdružení je povinen vyvíjet činnost k dosažení sjednaného účelu způsobem stanoveným ve smlouvě a zdržet se jakékoli činnosti, jež by mohla znemožnit nebo ztížit dosažení tohoto účelu. Není-li ve smlouvě dohodnuto něco jiného, má se za to, že účastníci poskytují plnění ve stejné výši. Poskytnuté peníze nebo jiné věci určené podle druhu jsou ve spoluvlastnictví všech účastníků. Každý účastník může ze sdružení vystoupit, ne však v nevhodné době a k újmě ostatních účastníků sdružení. Z vážných důvodů však může ze sdružení vystoupit kdykoli, a to i když byla dohodnuta výpovědní lhůta. Z vážných důvodů lze účastníka ze sdružení vyloučit, a to pouze jednomyslným usnesením ostatních účastníků sdružení, nestanoví-li smlouva jinak. Tato právní úprava je velmi zásadní, neboť umožňuje formovat právní vztahy mezi partnery a třetími osobami a mezi partnery navzájem.

Rada obcí pro udržitelný rozvoj území
Další formou partnerství může být Rada obcí pro udržitelný rozvoj území. Tu předvídá zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu a umožňuje, aby pro správní obvod obecního úřadu obce s rozšířenou působností zajišťovala účast všech dotčených obcí.
Radu zřizuje starosta příslušné obce s rozšířenou působností se souhlasem obcí v jejím správním obvodu, v každé z nich musí být souhlas vysloven usnesením rady obce. Radu obcí pro udržitelný rozvoj území tvoří starosta obce s rozšířenou působností, který je jejím předsedou, a po jednom zástupci z každé obce správního obvodu. Rada projednává jednak územně analytické podklady pro správní obvod, jednak vyhodnocení vlivů územních plánů na udržitelný rozvoj území a vydává k nim pořizovateli své stanovisko či vyjádření.

 

Za obsah na této stránce zodpovídá: Jan Hloušek.
Poslední aktualizace této stránky: 21. 04. 2014, 17:33 hod.

| nahoru |

 
 


Vyhledávání:
 
 
e-mail: webmaster


Královéhradecká asociace nevládních neziskových organizací
Veverkova 1343
500 02 Hradec Králové
e-mail: info@krasnno.cz